Motto:
Ne my si vybrali Tisovec, to on si vybral nás.
Nachází se v srdci Slovenského rudohoria. „Objevili“ jsme jej v roce 1992, a Tisovec tomu chtěl, že každé čtyři roky pro nás otevře svoji laskavou náruč.
ZPRÁVA z Tisovce 2012
V úterý, 17.7.2012 jsme dorazili do kempu
Vlastní jej holandská rodina. "Chtěli jsme uniknout uspěchanému životu a tak jsme se přestěhovali na Slovensko." Kemp se rozkládá na zahradě obklopené t.č. kukuřičným polem. Majitelé budou asi romantici. Odívají stromy, v prostoru vytvářejí poetická zákoutí, staré hospodářské budovy nechávají v původním stavu. Na okraji zahrady vyhradili rozsáhlý prostor pro ohniště, kde se může ohřát až několik desítek lidí. Dlení v kempu zpříjemňují drobné maličkosti: na den dopředu je možné objednat si pečivo, na kryté verandě si dáte panáka domácího bylinného likéru nebo pivo, a jednou za týden přijede místní pekařka s čerstvě napečenými koláči.
Jednoho večera náš šramlbend začal u ohně přehrávat všechny trampské i populární písně, které zná. To záhy vzbudilo zájem holandského osazenstva kempu, které se v rámci svých možností přidalo. Nás zase zajímalo co se zpívá v Nizozemí. Vysoko do noční oblohy se pak nesly staré, lidové zpěvy o námořnících, a došlo i na holandské a české písničky pro děti.
Podnikli jsme řadu přípravných výletů, konkrétně dva. Jednou jsme šplhali do stráně porostlé malinovým keřovím, podruhé stanuli pod massivem Chopku.
Vše završila výprava, na kterou jsme vyrazili v pátek, dvacátého července. Kolona tří vozů rozrážela vzduch přemalebnou krajinou směrem jihovýchodním. Dlouhý sjezd jí zdánlivě ulehčoval cestu, ale řidiči měli plné ruce práce v záludných serpentinách. Lehce zaprášené stroje pak ztěžka zabrzdily na náměstí. Pohlédněte prosím na fotografie ze současného Tisovce. Tento kout Rudohoří se vyvíjí a zároveň z něj v našich srdcích zůstává to, co tam bylo zaseto před přesně dvaceti lety. Jedna důležitá novinka: krčma Srdiečko, na jejíž zahrádce to tehdy všechno začalo, byla definitivně srovnána se zemí (fotografie č.37).
Další místem, kde se psala historie, je nádraží (viz Tisovec 1992, fotografie č.5). I dnes zde spočine hobo a opře záda o rozpraskaný, dřevěný sloup elektrického vedení, který byl kdysi natřen dehtem. Během 24 hodin ho vlak vyruší šestkrát.
http://www.youtube.com/watch?v=dkxeF66hmDA
A s touhle písní se loučíme a těšíme na Tisovec 2016!
Míra, miroslav.stys@gmail.com, 724 015 347
Blanka, blanka.kuca@seznam.cz, 777 934 833
